O mně delší příběh
V mém životě mne vždy zajímalo "něco víc", avšak zlomovější okamžik nastal v 12 letech se ke mně dostala kniha Daleké Cesty od R. Monroa. Ve své knize popisoval své začátky, kdy spontánně opouštěl své fyzické tělo (OBE) a jak se tuto zkušenost naučil ovládat. Poprvé jsem se setkal s tématikou zážitků mimo tělo (astrálního cestování; OBE), avšak ve zmíněné knize nebyl žádný postup "jak na to". O pár let později ke mně přišlo astrální cestování znovu a tentokrát i s metodami a technikami, jak těchto stavů dosáhnout.
Začal jsem pravidelně cvičit a učit se i ze svých neúspěchů. Zároveň se zážitky mimo tělo jsem cvičil i na lucidní (vědomé) snění. Lucidní sny jsem si osvojil zhruba do měsíce, avšak na zážitky mimo tělo jsem cvičil cca 4 měsíce, než se mi poprvé podařilo. Krátce poté jsem se naučil mít OBE již pravidelně. Otevřel se přede mnou nový svět a nové možnosti. Informací nebylo mnoho a ty, jež byly k dispozici, byly dosti zavádějící. Začal jsem se učit přímo ze svých zkušeností a zážitků tam. Můj primární cíl bylo naučit se a dozvědět, co nejvíce o světě, energii a všem kolem nás.
Po 4 letech aktivního cestování se mé zážitky prohloubily na novou úroveň, kterou jsem pracovně nazval "paralelní reality". V zážitcích jsem prožíval naší realitu, ale "dopředu" a v různých alternativních scénářích, kdy některé z nich se poté staly. Zkoumáním těchto realit a učením se z nich jsem strávil zhruba další 3 roky.
Shodou náhod se ke mně po letech dostala kniha o kvantové mechanice, popisující na teoretické bázi stejné jevy i se stejným "štítkem" - paralelní reality.
Celkově jsem aktivně zažíval zážitky mimo tělo zhruba 7 let než jsem měl pocit, že jsem se v daný moment naučil, co jsem mohl, a je třeba jít dále. Zaměřil jsem se tedy na život teď a tady.
Za týden cvičení pozornosti jsem se naučil více než za zmíněných 7 let. Často proto říkám, že OBE je zbytečné. Pokud vás však zážitky mimo tělo opravdu lákají a vnímáte, že přesně tudy chcete jít, stačí jen začít cvičit a popřát vám hodně štěstí při cvičení. Na druhou stranu tato zkušenost není nezbytná a je dobře známé, že cest k cíli vede mnoho.
V určitém momentu svého života jsem vnímal, že potřebuji navštívit Himálaje, a tak jsem se na jaře roku 2012 vydal sám vstříc nejvyššímu pohoří světa. Strávil jsem 6 měsíců v Nepálu a severní Indii v oblasti Ladakhu. Zdolal jsem nejvyšší průsmyk světa v oblasti Annapuren a navštívil většinu míst spojovaných se životem Buddhy. Putoval jsem po posvátných místech, meditoval a vnímal myšlenky a Život kolem sebe. Po návratu z cest jsem se začal věnovat činnostem, ke kterým mě táhne mé srdce dodnes. (více o mém putování zde)
V průběhu času jsem přišel do kontaktu s mnoha tématy a směry od práce s energií těla, meditací, autogenního tréninku, relaxačních cviků, zaměření pozornosti, práce s energií v krajině až po buddhismus, původní islám a křesťanství, šamanismus, kvantovou fyzikou, psychologii, řeckou filosofii, transpersonální psychologii a mnoho dalšího.
Momentálně se osobně více zajímám o psychologii koučování, arteterapii a práci se skupinou.
Nerad bych vytvářel iluzi, že jsem tzv. pán na obláčku. Jsem prostě jen člověk, který zde žije, jak nejlépe umí, a který se snaží vnímat každý okamžik. Neustále si skrze různé vlivy a překážky uvědomuji, na čem je třeba dále zapracovat a v čem se posunout dále.
Učení se a posouvání nás samých je neustálý proces, ve kterém tím nejlepším učitelem a zrcadlem zároveň, je náš vlastní život a zda jsme v něm šťastní.
Přeji vám šťastnou Cestu životem!
Tom Poutník
